ICH CHAZAR Šumbarský pramen

 11.10.2009 přidávám pár videí z obran, které jsme natočili 22.8.2009

5.9.2009 poslední dobou trénujeme převážně jen stopy, protože 20.9. půjdeme na zkoušku FRP- 1, což je jen stopa. Tak uvidíme jak to dopadne. Pak ještě trénujeme poslušnost na závody, které nás čekají začátkem října. No když mi za to panička něco dobrého dá, tak ju určitě poslechnu.  Sem tam jsme ještě zkusili obýhat zástěny, ale to jenom, když nebylo moc velké teplo.

 Odložení v leže                                                       Odložení ve stoje

22.8.2009 jsme jeli na obalovnu k Pelhřimovu kousat.  Bohužel bylo pak odpoledne ošklivě, tak jsme kousali jen dopoledne a pak jsme jeli domů. 

11.7.2009 kámošky objevili nového figuranta a tak jsme ho jeli vyzkoušet. Je to takový mladý kluk, sice na můj vkus hodně křičí, ale prý ze mě udělá psa obranáře, tak jsem na něj zvědavý. Já bych si s ním teda radši jenom hrál, ale on se se mnou chce prát. Foto

5.7.2009 jsme vyrazili s tetou na stopu. Tetě jsme vysvětlili, jak nám má stopu našlápnout, ale nakonec nám stejně našlápla stopu s ostrým úhlem a trochu mě zmátla. Naštěstí jsem si poradil, sice jsem ten úhel nevypracoval jak bych měl, ale na konce jsem došel. Pak jsme ještě zkoušeli stopu vlastní dlouhou asi 290 kroků. No zachvíli ze mě bude profesionální stopař. Tady pár fotek, jak jsem pekelně soustředěný. Foto

28.6.2006 jsme šli na cvičák a některýma psíma kámošema a lidma jsme šli na stopu. Panička mi našlápla stopu v trávě pěkně do kopce asi 270 kroků dlouhou  s dvěma předměty a 25 min starou.  Když už jsme vyrazili na stopování, tak panička nemohla v trávě najít nášlap a tak jsme si stopu trochu pošlapali.  Nakonec jsme nášlap našli a vyrazili jsme i na ten pošlapaný kousek.  Naštěstí já  jsem chytrý pes a tak jsem se nenechal zmást a pěkně jsem stopu vypracoval o označil oba předměty zalehnutím.

22.6.2006 jsme vyrazili opět do Pelhřimova. Měli to být dva obranářské dny, jenomže počasí moc nepřálo, tak se kousalo jen jeden den.  Tentokrát jsme měli jako figuranta Vaška, ale ten mě moc nebaví, tak mě obrany ani moc nešli a panička byla docela otrávená.  Druhý den jsme šli na stopu,  zrovna pršelo a tak jsme čekali jestli přestane. Nakonec přestalo, ale jenom na chvíli, takže jsme stopovali za deště a byli jsme všichni mokří. Stopovali jsme na louce, kde byla trochu vyšší trána a stopování mi šlo výborně. Hezky jesm čuchal do každé stopy, kterou mi panička našlápla.

21.6.2006 tak jak jsem Vám slíbil, tak činím a dávám Vám sem nějaké to video z Pelhřimova. Ta toto je socializa a lidi a psy se navzájem přestaví. My psi se musíme věnovat jenom svým páníčkům

12.6.2009 panička ráno nešla nikam do práce a začala balit tašku. Opět jsme se chystali na výcvikový víkend do Pelhřimova, tentokrát se procvičovala poslušnost.  Když jsme dorazili do Pelhřimova, panička vybalila a protože jsme byli na pokoji sami, mohl jsem spinkat s paničkou. Od šesti začal výcvik. Nejprve jsme se všichni seznámili a pak jsme chodili u nohy různě po cvičišti a mezi auty a museli jsme všichni věnovat svou pozornost  svým páníčkům. Mně už to krásně šlo a panička mě chválila a dávala mi salámi.  Potom jsme zkoušeli přivolání a panička dostala přednášku, že na mě má volat mile a s radostí. Pak následovalo odložení a ještě trochu teorie a praxe pro přenášení psa na zkoušce RH-E. No prý bychom ji mohli já a můj parťák Boon zvládnout. V sobotu jsme trénovali vyštěkávání nalezené osoby, předvádění ve výstavním kruhu a  protože to byla hovawartí akce, tak ještě zkouška povahy při bonitaci hovawartů. No já bych zkouškou prošel, ale asi by mě jako hovawarta nezbonitovali.   Po odpolení siestě jsme cvičili běžnou poslušnost, která je na ZPU-1 a navíc nás ještě natáčeli na kameru, abychom se sami mohli vidět a zhodnotit. Bohužel mi jsme s paničkou museli odjet, tak jsme tuto nahrávku neviděli, ale časem ji snad uvidíme.   Nafotili jsme alespoň pár foteček a udělali několik krátkých nahrávek na foťáku, které se pokusím sem časem uložit.

22.5.2009 v pátek jsme vyrazili na výcvikový víkend do Pelhřimova. Tento výcvik byl zaměřený na obrany a opět nám dělal figuranta Jirka. Já si ho pamatoval z minule a strašně jsem se na něho těšil, protože je príma. Kousat jsme začali hned v pátek a pokračovali jsme ještě v sobotu dopoledne. Mě to strašně moc bavilo. Pak už jsme byli všichni unavení, a tak jsme v sobotu odpoledne probírali a zkoušeli cviky, které jsou ve zkoušce ZPU-2. V neděli ráno jsme vyrazili na stopu a pak jsme si ještě ukázali jak se cvičí revíry a vyštěkání, abysme mohli trénovat sami doma.  Na tom to výcviku jsme nafotili jen málo fotek

24.4.2009 jsme vyrazili  opět na lesní stopu. Panička mi ji uděllala kolem chcíplího ježka, protože byla líná ji udělat znovu na nějakém lepším místě. Ale já se nenechal žádným ježkem zmást a vůbec jsem si ho nevšimnul.  Akorád teda lesní stopy mi ještě moc nejdou. Zvládnu to ještě na začátku, jeden lom, ale oblouk u ježka jsem si udělal trochu dál od ježka a ještě jsem si ho zkrátil a pak jsem se zase ztrácel. No holt budeme muset ještě hodně trénovat. Ale panička mi slíbila, že další stopu budeme dělat opět někde na louce, kde mi to jde a budem trénovat jenom ty lomy.

23.4.2009 jsme vyrazili na naší druhou lesní stopu. Ta byla o něco lepší, ale stejně budeme muset ještě hodně trénovat.  Dneska jsem šel také docela rychle, ale lom jsem našel, krásně vypracoval a zalehl, což panička říkala, že je špatně .

22.4.2009 jsme panička usoudila, že stopy na trávě nebo osení mi jdou a tak, že změníme terén a půjdeme poprvé do lesa. Do lesa jsme vyrazili odpoledne a panička mi tam udělala stopu asi 100 kroků.  Mě ta stopa teda moc nešla, nejdříve jsem strašně rychle vyrazil abych byl co nejdřív na konci a nesbíral jsem ty mňamky, co mi tam panička dala a navíc jsem se ztratil na lomu. Ale naší ponožku jsem našel.

21.4.2009 jsme šli ráno na stopu. Děláme zatím jen stopy na louce nebo na osení. I tato stopa byla na osení a vypracoval jsem ji dobře. Pak jsme šli trénovat revíry. Panička říká, že tam musím vběhnout z levý strany a vyběhnout z pravý a dávala mi tam míček. Já tam teda vběhnul z levý, ale vybíhal jsem někdy z levý a někdy z pravý strany. A pak jsme šli ještě cvičit poslušnout, ale to už mě moc nešlo a ani nebavilo, tak mě panička moc netrápila a šli jsme domu. Poslušnost jsme si udělali potom večer, a to už bylo prima, hlavně že panička vzala jako odměnu piškoty.

12.4.2009 panička říká, že ji vlčí špic zvlčel a tak musím od té doby co se udělalo hezky intenzivně cvičit poslušnost. Už mě s tím cvičením trápí hned po ránu ještě než jde do práce. Ale aspoň mi pak za to hází míček.  Panička se rozhodla, že budeme dělat nějaké stopařské zkoušky a tak se snažíme cvičit o sto šest.  Zrovna dneska mi udělala stopu dlouhou asi 120 kroků se dvěma předměty. No nějak mě tentokrát zmátla a já jsem omylem zalehl i lom.  Jinak mi ty stopy jdou někdy dobře a někdy trochu hůř, podle toho jak se vyspinkám.

22.3.2009 jsme vyrazili  na stopy. V devět hodin jsme měli sraz ještě se čtyřma psíma kámošema a zkoušeli jsme stopy. Počasí bylo nic moc, foukal strašný vítr, ale všem se stopa podařila vypracovat. I já byl takový pečlivý a šel jsem si pomalu, abych to zvládnul. Potom jsme všichni vyrazili na cvičák a zkusili si ještě poslušnost a nakonec i revíry.

8.3.2009 jsme šli po delší době na cvičák a zkusili jsme si poslušnost. Mě to tentokrát docela dobře šlo. Měli jsme zrovna štěstí, že k nám na cvičák zrovna přijel i figurant, tak jsme si zkusili i zakousat. Já jsem tedy už hodně dlouho nekouslal a tak mě to moc nešlo. Když jsme kouslali poprve, tak  mě to ani moc nebavilo, ale když už jsme šli podruhé, tak jsem se naštval a už jsem kousal. Foto

12.2.2009 jsme šli opět na procházku a nacvičovali jsme oční kontakt. To mi jde výborně a hezky cupkám i vedle nohy a koukám na paničku. Dneska jsem tedy cvičení zvládal na jedničku, i když jsme cvičili jen chůzi u nohy a sedni, lehni, vstaň. Panička byla v neděli na nějakém semináři a teď na mě vytahuje samé záludnosti.  Zrovna teď od pondělí se mnou nacvičuje oční kontakt. No je to docela léhké.  Ještě přešla na jiný styl krmení. To jsem teda koukal jak zjara, když jsem si každé sousto musel zasloužit tím, že jsem s ní musel udržovat oční kontakt. A ona mi pak všechno  moje papání dávala postupně z ruky. Nakonec mi do mističky nic nenasypala, tak teda nevím,  jestli  mě náhodou nešidí.

7.2.2009 mě panička vytáhla na cvičák, že si sami zacvičíme. Zrovna bylo hezké počasí, ale všude bylo moc mokro a mě se nechtělo do toho mokra vůbec sedat.  Navíc s náma šel pániček a všechno naše snažení, které nám  nešlo natáčel. Tak jsme šli radši na procházku.

22.1.2009 teď jak je moc zima, tak s paničkou cvičíme jen tak maličko.  Přes vánoce jsem si užíval a nic nedělal, ale jak se tento týden oteplilo, tak jsme vyrazili trochu cvičit. Asi třikrát jsme byli na stopě, dělali jsme stopu vlastní a na sněhu, tak to je v poho, akorát jsem zapomněl zalehávat předměty, tak to zas musíme nacvičit. Pak jsme začli opakovat poslušnost, ale mě to moc nebaví, protože se nám tu všude kolem hárají fenky a ty jsou zajímavější. Panička říká, že jsem hrozný chlívák a tak mě doma od včerejška učí stydět se. Tak se stydím zatím jen, když mi dá provázek na nos.  A potom ještě zkoušíme dělat slalom, no občas teda nevím, kudy mám proběhnout, ale je to taky príma, hlavně že za to něco dostanu.

30.11.2008 tentokrát jsme vyrazili stopovat paniččinu maminu. Ona je teda ještě záludnější než panička s páníčkem a taky na pamlsky dost skoupá. Udělala mi takovou hrozně dlouhou stopu a ještě mi tam dala málo pamlsku. Ale mě to stopování baví a snažil jsem se až se ze mě kouřilo. Stopa vedla nejprve po louce, kde byla i vidět, tam mi to šlo nádherně, ale pak přešla na cestu,  kde už chodí víc lidí a mi už jsme tam přes ní taky šli. Tam jsem se trochu ztratil, ale pak jsem se zase našel a šli jsme z takového prudkého kopce zase po trávě a potom do lesa. V lese jsem šel nejprve v pohodě, pak jsem se trochu zamotal, ale do cíle jsem nakonec došel. Jinak tedy začínám být pěkně rozmazlený a zlobivý. Ráno jsem paničce ukradl snídani a večer jsem si vydupal přídavek jídla a ještě odpočinek v postýlce.

30.11.2008 jsme páníčka pro změnu vytáhli na cvičák. Nešli jsme ráno s ostatníma, ale vydali jsme se odpoledne, abychom tam byli sami a vyzkoušeli jsme si cvičit podle zkoušky ZPU-2. Nevím jak by nás hodnotil rozhodčí, ale já se zhodnotil tak, že bychom jí mohli udělat. Akorát by tedy panička musela při povelu vpřed nejprve dojít, tam kam by to po mě vyžadovala. Vyzkoušeli jsme si obvyklé cviky co už umíme z předcházejících zkoušek a pak i ty další nové, což je odložení ve stoje, to zvládám, když paničku trochu přizastaví a na povel k ní hned přiběhnu. Zkoušeli jsme i pomalu chodit po kladině. Což je teda dost obtížný, protože já po ní umím chodit jenom rychle, ale když mě panička ukazovala, že mi dá pamlsek, tak jsem to zvládl. Prováděli jsme i aport přes překážku. Nastavili jsme si ji pro začátek jen nízkou, abychom vyzkoušeli jestli  přes ní aportovat budu nebo ne. Ale tohle jsem zvládl. Po dlouhé době jsem si i zarevíroval. Páníček se schoval a já ho našel za bariérou a pak vyštěkal. Nejdřív se mi za bariéry běhat nechtělo, ale jak jsem si to trochu oživil, tak už sem za ně běhal v pohodě. A na závěr jsem si ještě zkusil cestou domů zastopovat. Tentokrát jenom páníčka. Ten se ale snažil mi tu stopu udělat dlouhou, s dvěma lomi a předměty a ještě obloučkem. Navíc mi to vzal přes srnčí stopy, ale ty byli starší, tak jsem si do ní jen čuchnul a šel jsem dál po té páníčkově.

29.11.2008 jsme šli stopovat k nedalekému lomu. Na louce byl ještě poprašek sněhu, tak mě panička mohla pořádně kontrolovat jestli jdu přesně po stopě. Nejprve jsem stopoval paničku, protože je panička zklamaná, že páníčkovi stopy dělám líp než její.  Abych ji udělal radost, tak jsem její stopu vystopoval ukázkově. Akorát jsem se trochu ztratil na lomu, ale dokázal jsem ho hned najít. Pak jsem ještě stopoval páníčka, ten je tedy lakomý a moc pamlsků mi do stop nedává, ale zase mi udělal jednu stopu vedle druhý. Tak jeho stopu jsem vypracoval taky krásně, ale opět jsem se ztratil na lomech, tentokrát jsem tam měl dva.  Jak panička viděla ve sněhu, že mi páníček dělá tak lehké stopy, tak se rozhodla přitvrdit a páníček mi musel našlápnout ještě jednu stopu se šlépějemi dál od sebe. To už bylo trochu horší stopování, ale pořád mi to šlo krásně. Tentokrát jsem se, ale docela dost ztratil na lomech a nemohl jsem pořádně najít, kudy mám jít.  No ale zalehl jsem všechny ponožky. Zkusili jsme si i náš nový cvik vpřed.  Ten zatím cvičím tak, že jdu jenom tam, kam předtím došla panička a předstírala, že tam něco dala a ani o chlup dál. Ona taky nechodí tak daleko, tak proč bych to dělal já.

28.11.2008 jsme začali trénovat vysílání vpřed. Nejprve tedy doma v ložnici. Panička mě vysílala k topení a já jsem tam tedy šel a na lehni sem se k ní zase vrátil. Tam mě panička trochu nachytala. Nechala mi u topení ponožku s dobrůtkou. To je jako bychom stopovali, u ponožky se totiž lehá, tak sem si tam lehnul. Takhle jsme to udělali asi dvakrát a pak už jenom chodila k topení a předstírala, že tam něco dává. Ale já jsem chytrý pes a pochopil jsem , že když mě tam panička pošle a pak řekne, že si mám lehnout, tak si tam lehnu.  

1.11.2008 jsme se vydali na procházku a zároveň to byla taková výcviková procházka. Panička tedy našla tokovou pěknou louku, kde mi udělala stopičku.  Stopu jsem udělal docela dobře, dokonce i když mi panička zacukala vodítkem, tak sem zalehl ty koberečky co tam pořád, nevím proč, dává.  Pak mě nutila nosit aporta, ale já jsem byl vytrvalejší a tvrdošijně jsem ho odmítal až mi s ním dala pokoj a mohli jsme pokračovat v procházce.  Foto 

27.10.2008 tak teď už trénujeme na závody a uvidíme jestli se zúčastníme i zkoušek. Máme na trénink tak dva týdny.  Dneska ráno jsme  šli zase chvíli trénovat a abych zlepšil paničce náladu ze zkoušek, tak sem se moc snažil a všechno co jsem na zkouškách zkazil sem dneska udělal na jedničku.  Začali jsme znova trénovat aporta, ten už mi teda moc nejde, tak jsme začali zas od začátku. Panička vytáhla z úkrytu novou neokousanou činku a zatím jí jenom zvedám ze země a sedám si u toho.  Občas jí taky položí mezi sebe a mě a já ji musím přinést. A to mi zatím jde moc dobře.  Dále trénujeme štěkání. Rozhodčí nám včera řekla, jak to má správně vypadat, tak se snažíme a dneska nám to šlo docela hezky.  

10.10.-12.10.2008 jsme absolvovali další výcvikový víkend na Obalovně.  Bohužel jsme museli jet  autem s Boonem, protože nám se autíčko rozbilo, ale ani tahle varianta se mi nelíbila. Navíc nám Boon všechno bral (spacák, kapesníky ...) a kousal nám to.  Ještě v pátek proběhla socializace a ta mi tentokrát šla mnohem líp než poprvé. Už sem chodil pěkně s paničkou u nohy a koukal sem se, kdy mi dá nějakou mňamku.  V sobotu už jsme tvrdě pracovali. Hned ráno v osm jsme šli na stopy. Zkoušeli jsme je dělat na poli na hlíně. To jsme s paničkou ještě nezkoušeli, sice to nebylo dokonalý, ale docela mi to šlo. Pak jsem si hodinku odpočinul a šli jsme na poslušnost. Trénovali jsme ovladatelnost ve skupince.  To je teda příšerný všichni chodí moc rychle a my jim s paničkou nestíháme, ale možná jsme udělali nějaký pokrok a když budeme ještě trénovat, tak to doladíme.  Po natrénování chůze ve skupince jsme si každý vyzkoušel cviky, které jsou ve zkoušce ZOP.  Bylo mi vytknuto, že když děláme obraty, tak se vzdaluju od nohy, ale ona se určitě vzdaluje panička.  Pak jsme měli oběd a po obědě jsme trénovali to co jsme nestihli předtím.  Pak už sem mohl odpočívat. Když už se setmělo, tak jsme měli ještě noční hru. Vzali jsme si s paničkou baterku a šli jsme sami do tmy. Svítili jsme si a po odrazkách jsme došli k prvnímu stanovišti, kde byl ukol pro paničku a to bylo pohmatu mě poznat. Panička to zvládla a tak nás poslali přes hromadu brambor k dalšímu stanovišti. Tam zas byl ukol pro mě. Paničku mi schovali a já si jí musel najít. Tak sem rychle utíkal směrem, kterým mi odešla, ale přeběhl jsem jí. Nakonec jsem jí našel schovanou v trávě a šli jsme dál kolem hejkala a oběšeného Pepíka k poslednímu stanovišti. Tam byl úkol jak pro mě tak pro paničku. Měli jsme najít nějakou mňamku. Já tu svojí našel hned, ale paničce to vůbec nešlo, protože nemá tak dobrý čumáček jako já  a navíc to měla pověšený na stromě. Druhý den jsme šli ráno opět na stopy a po krátký přestávce jsme opět trénovali poslušnost ve skupině.  V neděli už jsme tolik necvičili, já už byl stejně unavený a moc mě to nebavilo, tak jsme jen balili a vyrazili k domovu.

2.10.2008 tak už se zase připravujeme na další zkoušky. Dneska odpoledne jsme byli opět zkoušet stopu a ostatní cviky, které patří ke zkoušce ZPU-1.  No dneska mi to docela šlo hlavně stopa, ta mi šla, ale i ostatní cviky. Jenom trochu aport mě už přestal jít,a si týden jsme ho moc netrénovali, to jsme trénovali spíš výstavní postoje a takový věci, které patří k výstavám. Ale já se ho zas naučím a až ho budu potřebovat, tak mi to půjde, stejně nejdřív budeme dělat ZOP, tak mám na to času dost.

V srpnu jsem se naučil takový trik jen tak pro zábavu. Je to mrtvý pes. Nejdřív sem ho dělal jenom pro paničku, pro nikoho jiného ne, ale už to dělám i pro ostatní, hlavně když za to dostanu něco dobrého.   Mám při tom vždycky vykulený očíčka a strašně mrskám ocáskem. Tak co myslíte jde mi to předstírat mrtvého?

15.9.2008 poslední dobou sem nějak nestíhám psát, tak alespoň v krátkosti Vás musím informovat co je u nás nového. Tak se s paničkou chystáme na zkoušky děláme je tento týden v sobotu, tak pilně trénujeme. Chodíme každý den ráno cvičit, to mi jde dobře a pak chodíme ještě odpoledne, když se panička vrátí z práce, ale to už mě moc nebaví.   No popravdě já bych ty zkoužky mít nemusel, ale když je panička chce, tak to s ní zkusím. Nejzábavnější je aport, to jsme, na to jak jsme to začátkem srpna vůbec neuměli, krásně nacvičili. Tak si s aportem před paničku i sednu, což sem teda ze začátku vůbec nedělal. Jinak trénujeme takové ty normální cviky jako je sedni, lehni, odložení za pochodu, obtraty a další nudné cviky. Já to teda umím, ale panička si myslí, že musíme pořád trénovat, tak jí občas udělám nějaký ten naschvál. Včera když jsme trénovali dlouhodobé odložení, tak jsem se jí postavil a šel se podívat kousek dál, co je tam za pěkný čuchání. Já to teda vždycky zvládnul na jedničku, tak nevím, proč to pořád trénujeme, tak ať je aspoň důvod to trénovat.  Paničce asi nebudou stačit jenom jedny zkoušky, tak chodíme trénovat ještě stopu. Včera už sem zvládnul i lom. Stopování mě taky baví, hlavně, když mi panička dává do stop salámky, to se aspoň pěkně nabaštim. A další naše zábava jsou obrany. To mě taky baví, akorát mi to nejde se pořádně zakousnout. Ale to určitě ještě natrénuju. Aspoň  jsem takový lehký a krásně si na toho našeho figuranta vyskočim. 

7.8.-10.8.2008 ve čtvrtek jsme vyrazili s mýma kamarádama labradorem Boonem a howavartkou Aurinkou na prodloužený výcvikový víkend k Pelhřimovu.  Vyrazili jsme až v půl páté odpoledne.  Na místě jsme se ubytovali a pak jsme se šli seznámit s ostatníma lidičkama a pejskama - převážně hovíkama. Panička byla hrozná, vůbec mě nepustila, abych se mohl s ostatními přivítat. Musel sem akorát chodit na vodítku kolem ostatních a nemohl jsem si nové kamarády  očichat ani když jsme se navzájem představovali.  Ale aspoň sem to paničce hodně kazil a měla se mnou hodně práce.  V noci jsme spali na pokoji s našima paničkama a měli jsme tam i háravou Aurinku. Ostatní noci jsme ale museli spát venku, protože Boon zlobil a pořád v noci kňučel nebo štěkal. No to teda nebylo fér, když já sem byl s Aurinkou hodnej.  V Pelhřimově to bylo lepší než na našem cvičáku, hodně věcí jsme se naučili jak máme dělat lépe.  Vysvětlili nám jak máme cvičit aport, chůzi u nohy a stopování. Taky tam za náma přijel pan figurant a tahal se s náma o jeho triko, kůži nebo peška. Mně se to moc líbilo a strašně jsem na něj štěkal . Pak sem na něj skočil sebral sem mu kořist a odnesli jsme si ji s paničou pryč  (no musím se pochváli, byl jsem akčnější než většina těch hovíků). Poslední den jsme byli zasvěceni do záchranářského výcviku. To jsme pořád jenom štěkali na lidi co nám vzali naše hračky a oni nám je pak vrátili a chvíli si s náma pohráli. Občas se s nima i schovávali a my jsme je museli objevit. Všichni jsme tento víkend zvládli na jedničku a těšíme se zase na nějaký další.  Pár fotek z této akce najdete na stránkách jednoho hovíka zde. Jsou to stánky 6 a 7. 

7.7.2008 dneska jsme byli na procházce jen chviličku a zkoušeli jsme stopovat. Už mi to docela jde, i ty lomy zvládám. Panička mi tam tentokrát udělala takový dva pravý úhle, ale já sem to poznal a zatočil jsem jako ona. Potom jsem ještě trošičku trénovali dogdancing, to děláme vždycky, abych se trochu proběhl za míčkem. Zkoušeli jsme chodit do strany, to mi ještě moc nejde hodně u toho vyskakuju a ještě si u toho štěkám.

6.7.2008 se paničce na cvičák moc nechtělo, ale nakonec jsme přece jenom šli. Ale v půli cesty jsme se museli ještě vrátit domu, protože panička zapomněla vodítko. Svěřila mě kamarádce, ale já sem jí utekl. Musel jsem přece pohlídat, aby tam náhodou nezůstala. Tentokrát jsme měli jiného cvičitele a ten se zaměřil spíš na povel zůstaň. Pořád jsem musel někde čekat, ale zvládnul jsem to na jedničku. Nepřišel jsem ani když mě panička volala. No prostě když se má zůstat, tak pořádně. Nakonec mě teda odlákala míčkem, ale nechtělo se mi. Potom jsme taky museli ležet v řadě a naši páníčkové nás museli všechny od prvního do posledního obejít a vrátit se zase k nám. Některým to teda moc nešlo, ale já jak jsem říkal jsem to zvládnul na jedničku a pěkně sem na svojí paničku počkal. Jenom sem se tak po očku ohlídnul, jestli nejde nějak moc daleko a nebo si nevybere jiného pejska. Já sem byl totiž na špatné staně té řady, takže panička, když ode mě odcházela, tak odcházela za mnou.  

19.6.2008 opět jsme byli na cvičáku. Ale bylo moc teplo a mě se cvičit nechtělo, tak jsme tam byli jenom chviličku. Zkusili jsme si zase poslušnost (sedni, lehni, vstaň) a odložení a přivolání. Tentokrát mi šel trochu i povel volno. Panička řekla volno, tak jsem šel chviličku za ní a pak jsem počkal, až odejde těch deset metrů a přivolá mě. Zkoušeli jsme i střelbu a tentokrát sem se ani nebál. Panička mi koupila míček na provázku, tak si teď kromě pamlsků, se mnou i hraje.

17.6.2008 jsme šli s paničkou zase na cvičák a trénovali jsme na zkoušky. Přišel i kamarád Boon, tak jsem si mohl i pohrát. Trénovali jsme poslušnost, chůzi u nohy a odložení. Docela mi to i šlo, ale pořád chodit u nohy mě nebavilo, tak sem se pak trochu coural a u nohy sem moc nechodil. Panička to zas přeháněla, vždycky když cvičíme ještě s někym, tak musim cvičit dlouho. Pak jsme ještě trošku trénovali agility. Ale jenom malou chviličku a jenom kladinu a skočku. Dneska se mi to dařilo, ani sem neseskakoval z kladiny.

10.6.2008 jsme ráno zase jako pokaždé vyrazili na procházku. Panička ty zkoušky asi bere vážně, protože už mě zase trápila s výcvikem. Tak jsme opět trénovali sedni, lehni, vstaň, odložení a stopu. Aport se jí sebou nechce tahat, tak ten mi odpustila. Potom jsme si ještě párkrát zaházeli míčkem, ale dneska mě to nějak moc nebavilo.

Sportovní výcvik

Už od malička, co si mě moje panička odvezla domu, jsem začal chodit na cvičák. Nejprve jsem se jen díval jak se to dělá, abych nezdržoval ty co to už umějí, ale na překážky jsem chodil s nima. Překážky mě vždycky moc bavili, já bych přes ně vždycky profrčel jako vítr, ale panička říká, abych chodil pomalu a tak se snažím.

Připravujeme se spolu s paničkou na zkoušky ZZO, které by se u nás měli konat v září. Na tuto zkoušku už skoro všechno umim. Umim sednou, lehnout, vstát, chodit u nohy, ale to jenom když trénujeme. Když panička chce, abych chodil u nohy na procházce, tak to ji zlobim a někdy nejdu. Pak ještě umím povel zůstaň. Jenou mě panička zkoušela co vydržim a řekla mi zůstaň asi 3 m před mojí boudičkou a miskama. Šla mi tam nasypat papání a myslela asi, že to nevydržim. Ale já sem to vydřžel a hezky sem na ní počkal, až zase přijde ke mně. Pak ještě zkoušíme aportovat, to mi panička hází takovou dřevěnou činku a nutí mě, abych jí ji nosil. Já teda okamžitě vyrazim za činkou, ale nevím, proč bych jí měl přinášet, když jí můžu pěkně okusovat, tam kde dopadla. Panička mi potom utíká a schovává se mi, tak ji radši s tou činkou dohoním a ona mi ji pak sebere a znova mi ji zahodí.

Potom ještě zkoušíme stopovat mě to teda moc nebaví, ale vždycky na konci najdu nějakou mňamku, tak tuhle hru hraju taky. Panička mi zatím dělá stopy na louce nebo na mechu v lese. Někdy mě to jde a někdy teda nevím co po mně chce, tak tam jen rychle proběhnu, abych někde našel tu schovanou dobrůtku. Tak to pak panička na mě ušije boudu a dělá, že v tý trávě něco schovává, když tam pak jdu, tak to pořádně prohlídnu a vůbec nic tam nenajdu, až pak na konci na mě čeká hromádka granulek. Ještě zvládám štěkání na povel, když má panička míček tak štěkám, jak o život ani mi nic nemusí říkat. Ale když nic nemá, tak mě docela musí přemlouvat, abych zaštěkal. Už se mi daří při tom štěkání i sedět. Řeknu Vám teda, že při tom štěkání se mi líp stojí, ale když ono se u toho musí sedět.

Nejzábavnější na cvičáku je, že si můžu hrát s kamarádama a potom ještě překážky. Já bych je nejradší prosvištěl kosmickou rychlostí, ale panička chce, abych po nich chodil pomalu. Na kladině jí to docela vychází, to mi vždycky uprostřed dá něco dobrýho, tak na ni počkám. Pak mi ještě zakazuje skákat z áčka dolu. Musím to pěkně seběhnou. Když mám vodítko, tak to dělám podle ní, ale když mě tam pošle bez vodítka, tak si to udělám podle sebe.

Agility

Agility to je docela prima akorád bych byl radši, kdybych si to mohl dělat podle sebe. Když mi bylo asi půl roku, tak jsme s paničkou jezdili do H. Brodu na cvičák, kde jsme měli trenéra. Na můj vkus mě docela honil, tak sem rád, že to paničce časově nevycházelo a přestali jsme tam jezdit. Ona se totiž vždycky přihnala z práce o něco dřív než obvykle a než sem se stihnul rozkoukat, tak mě nacpala do auta a už jsme jeli. Teďka má panička půjčený klíč od cvičáku u nás a tak tam jednou týdně zajdeme a trochu zacvičíme. Mě to strašně baví, jsem rychlý jako blesk a panička mi skoro nestíhá. A to se veterinář vždycky ptá jestli jim stíhám, nevím proč se nezeptá mě jestli stíhají oni mně. Já bych mu zrovna řekl, že ne. Nejvíc mě baví tunel, ten mi jde,ale bohužel máme jenom rovný. Potom ještě áčko, to mi taky jde, ale panička si to nemyslí. Ona mi říká, abych to seběhl až dolu, ale já to radši skáču z výšky a to samý i kladinu. Tak se pokoušíme trénovat ty zónový překážky jako je áčko, kladina a houpačka. No ale moc lehký jí to nedělám, já kolem ní vždycky prosvištim, že mě nestačí ubrzdit a donutit mě, abych na ty zóny šlapal. No popravdě řečeno, ony tam ty zóny nejsou nakreslený, tak podle mýho se to skákat může. A abych to shrnul, agility trénujeme zatím jen tak pro zábavu a zatím žádné větší závodní ambice nemáme. Ale zas na druhou stranu co není může být a uvidm jak mi to půjde.

Dogdancing

Tak to jsme byli jednou na špicim pochodu a tam byla ukázka dogdancingu a paničce se to nějak zalíbilo a teď mě nutí, abych taky předváděl nějaké cirkusové kousky. Umíme jenom pár věcí, protože já sem jí to začal sabotovat. Tak jí teda skáču přes nohu, potom se ještě točím kolem své osy, pak ještě když stojím před ní, tak dokážu udělat čelem vzad a zacouvat paničce mezi nohy. Dále ještě couvám, ale někdy se mi nedaří couvat rovně. Panička říká, že je lehčí zacouvat autem do garáže než couvat kousek rovně se mnou. Pokoušela se mě naučit slalom, ale to sem ji sabotoval tím, že jsem jí zacouval mezi nohy a hned sem se díval jestli už hodí míček nebo ne. Tak to radši vzdala a vymýšlí na mě nějakou taktiku. Ještě jsme zkoušeli chodit do boku, ale když ona drží přede mnou ten míček, tak já jí vyskakuju a štěkám na ní, aby mi ho dala. No v podstatě pokaždé když tancuju, tak si u toho i zpívám a paničk ami to zakazuje. Pokud se mi to podaří, tak vám sem vložím malé video jak tancuju.